Českosaské Švýcarsko (25.7-27.7.2014)

Na záčatek musím napsat, že jsem rád jaké jsme chytli na tomto výletě počasí, které nám umožnilo pořádně si výletík užít. I přes včasné zabalení důležitých věcí, jako spacáků, hygienickým potřeb - (vlhčené kapesníky jsou skvělá věc, pokud už předem víte, že budete nocovat mimo civilizaci a tedy i umývarku) jsme vyjeli až kolem 18.30 hod. v pátek a tudíž jsem věděl, že naplánovaný západ slunce z Mariiny vyhlídky asi těžko stihneme. V plánu bylo dojet do Jetřichovic, tam přespat v dodávce (T4) a dopoledne se přemístit do německé části a v neděli pak odjezd odpoledne dom.

Do Jetřichovic jsme dojeli kolem 21.30 hod. a i přes pozdní příjezd jsme se rozhodli na Mariinu vyhlídku vydrápat. Což se také stalo a musím se přiznat, že i když jsme dotyčný západ slunce nestihli, tak pohled na Jetřichovice pod námi zahalující se pomalu do večerního šera, byl krásný. O to krásnější byl i sestup dolů, zpět k transportéru, ve kterém jsme hodlali přenocovat, jelikož jsme zapomněli na baterky. Evča měla naštěstí baterku zabudovanou v mobilním telefééénu, ale i tak to bylo jen malé světylko, takže jsme byli rádi, když jsme zdrávi docupitali dolů a vlezli si do spacáků. V 4.30 v sobotu ráno začal drnčet budík a tak se vstávalo k opětovnému výstupu na Mariinu skálu s vyhlídkou a později následoval přesun i na Wilhelmininu vyhlídku, která je jen o kus dále. Díky včasnému vstávání, byl krásný výhled na zamlžené Jetřichovice a celé blízké okolí a také na krásný východ slunce. Doporučuji všem, má to uklidňující účinky na lidské pocity a také romantickou dušičku, která je ve většině z nás, chce to jen překonat počáteční lenost z brzkého vstávání. :-)

Poté následoval přesun k našemu vytouženému cíli, na který jsem byl já osobně velmi zvědav. Na mysli mám samozřejmě Bastei, respektive Basteibrücke ležící v Saském Švýcarsku. Cestou z Jetřichovic jsme projeli Hřenskem, Bad Schandau (sympatické lázeňské městečko) a jeli směrem na Kuort Rathen. Cestou jsme se rozhodli, že někde poblíž Kuort Rathenu si nalezem i místo k noclehu, abychom mohli navštívit Bastei i brzy ráno. Proč se na ní drápat jen jednou, když můžeme dvakrát, že jo! :-))

Dodávku jsme zaparkovali přímo nad Kuort Rathen na odlehlejším neplaceném místě, kde byla i provizorní lavička s pařezem v podobě stolku, který jsme později i využili k véče po příchodu zpět z návštěvy z Bastei. Pro tamní německé obyvatelstvo jsme byli hold jasní  "Češi". 

Městečko Kuort Rathen je velmi krásné, leží u Labe a jejím vlastně i protkáno, jelikož je jím rozděleno na dvě části. Nad ním se tyčí samotná Bastei a hrady Neurathen a Altrathen. Směrem na Bastei jsme to vzali přes Amselsee (Kosí jezero) - sloužíí k chovu ryb a musím říci, že rybky tam mají fakt veliké. Na jezeře se dá vypůjčit loďka za 3 Euro a nebo šlapadlo za 5 Euro na 30 minut jízdy. My jsme si půjčili šlapadlo a po jezeře se projeli, opět krásný zážitek, i když na jezeru jsem neshledal nic zajímavého, krom pěkných šídel, co tam všude létala. Po projetí a vrácení šlapadla místnímu postaršímu "námořníkovi" pokračovali jsme dále a na rozcestí jsme se rozhodli navštívit také Amselfall (Kosí vodopád) - 10 m vysoký a nacházející se asi 900 m severně od vyhlídky Bastei. Návštěva stojí za to a doporučuji ho nevynechat. Jednou za čas pustí více vody a vypadá to podobně jako v Adržbašských skalách, kde také nahromaděním vody po určité době proud vody pouštěný dolů zesílí.
Zde jsme se i najedli, ovšem jídlo zde doporučit nemohu, zde mě německá gastronomie velmi zklamala a pokračovali přes Schwedenlöcher (Švédské jámy) na vrchol. Po příchodu na Basteibrücke a tamní vyhlídky jsem byl nadšen, ale také je pravdou, že mě z té výšky jímala hrůza. To jsem ovšem ještě netušil, že větší hrůza mě bude jímat další den, tedy v neděli.

Pohled z Bastei, je nádherný. Koukáte na Lilienstein - největší stolovou horu v Saském Švýcarsku, vpravo od něj je pak Königstein (jedna z největších pevností v Evropě), která rozhodně stojí také za návštěvu - doporučuji si na ni nechat celý den, garantuji Vám, že pokud ji prošmejdíte celou, budete pěkně uťapkaníí, no a v dalí je pak vidět České Švýcarsko. Po sestupu dolů jsme si odpočinuli při západu slunce nad samotným městečkem Kuort Rathen a v místní kavárně nebo hospůdce, sám nevím co to bylo, jsme si dali zasloužené pivko a kolem 21.30 se odebrali k automobilu a ke spánku, který netrval moc dlouho, jelikož se v neděli vstávalo už v 4.15 ráno kdalšímu výstupu opět na Bastei, abychom viděli ty výhledy při východu slunce. Ale bylo to dobré rozhodnutí, jelikož ranní atmosféra udělala své a pohled na převalující se mlhu nad řekou Labe a spícím městečkem Kuort Rathen byl nádherný, stejně jako vycházející slunce ozařující samotný Basteibrücke. Po nabažení se atmosférou jsme si ještě v klidu mohli prohlédnout i samotný hrad Neurathen, jelikož tak brzy nikdo v kase ještě nebyl. Takže jsme ušetřili 3 Euro celkem za vstup a prohlídka hradu byla také moc pěkná a i poučná, též doporučuji nevynechat při návštěvě.

Kolem 8.00 hod ráno jsme nažhavili naší stařičkou ale spolehlivou T4 (dodávka) a projeli Waltersdorfem k stolové hoře Lilienstein. Na parkovišti pod ním jsme nechali automobil a prudkým stoupáním jsme vyšli až na vrchol, kde se naskytli neuvěřitelné pohledy do všech stran a kde jsem zjistil, že ani jednu ze dvou baterií do fotoaparátu už nerozběhnu. Ale pohledy to byly nádherné a vše co se nacházelo dole mi přišlo jako mravenci, z té výšky. A samozřejmě se u mě dostavili i závratě a na nejvyšíí vrcholek Liliensteinu tak došla jen Evča, která mi potom samotná řekla, že i když nemá strach z výšek, tak tam se už i jí trošičku třásla kolena. :-))) Po sestupu jsme si na chvíli zdřímli v dodávce, s čehož mělo radost jedno dítě, shodou okolností také české, které rodičům ihned nahlásilo "jééé, oni jsou asi hodně unaveníí " a poté nás už čekala jen cesta domů se zastávkou u kamaráda Šamánka ve Cvikově.

Dojmy a zážitky snad poznáte i vy sami z fotogalerie u tohoto článku.

Přeji hezký pokuk i čtení.